Krajina našeho života se neustále proměňuje. Ulice, jíž jsme chodili za mládí se rozšířila či zastavěla, zarostla nebo z ní zmizely domky, zákoutí a oprýskaná dlažba. Je zkrátka jiná a přece by bylo dobré její příběh zachovat, nezapomenout osudy, jimiž prošla a připomenout si životy lidí, žijících či zmizelých neznámo kde.
V projektu Krajina za školou jsme si vytyčili za cíl právě takovéto proměny zachytit a zdokumentovat. Co bylo jeho cílem a podstatou?
Do projektu bylo zapojeno 10 pražských škol a mezi nimi i ta naše . Jeho hlavním cílem projektu bylo srovnávání starých a nových fotografií identických míst.
Zní to jednoduše, ale co to všechno obnášelo?
Bude lépe, necháme-li promluvit rovnou žáky, kteří na projektu pracovali:
"Projekt se na naší škole rozjel zpočátku slibně, ale potom jeho průběh spíše připomínal mořskou hladinu s jejím přílivem i odlivem, neodbytnými bouřemi i rozsáhlými obdobími až příliš klidné hladiny.
Na počátku se přihlásilo poměrně dost dětí, ale někteří jen přinesli fotografie a odešli, jiní dokonce jen přišli, slíbili a odešli. Ale naštěstí se našlo několik „skalňáků“, co vydrželi a dotáhli to s námi až do konce.
Celý projekt měla pod dohledem paní učitelka Dobrylovská a ona nás také povzbuzovala, připomínala schůzky a vymýšlela různá zpestření, jen abychom vydrželi počáteční tápání, čtvrteční vysedávání v počítačové učebně a nutnost vypořádat se například i s pravopisem při psaní popisků.
Začátek byl poznamenán naší částečnou neschopností „rozchodit“ speciální verzi programu Zoner Photo Studio 8 a dalšími mezerami v našich dovednostech, ale postupně jsme se učili. Skenovat, fotit, upravovat fotografie, vkládat do webu, vyprodukovat alespoň trochu kloudné popisky, pochopit historii naší „krajiny za školou“.
Je těžké popsat na několika málo řádcích vše, co jsme při projektu a s ním zažili, bude lépe, když to učiníme pomocí jakýchsi vhledů či střípků, které nám nejvíce utkvěly v paměti (alespoň některým z nás):
Nejšťastnější chvíle Vaška Kříže nastala, když mu paní učitelka sehnala kontakt na vedoucího archivu Dopravního podniku Praha. Je totiž děsný fanda do tramvají a dopravy vůbec, takže s panem Fojtíkem našli rychle společnou řeč - pokec prý trval několik hodin a výsledkem (vedlejším produktem) byly nádherné fotografie, z nichž jsme mnohé v projektu použili. Moc potěšily zejména paní učitelku! Vašek je také autorem všech zmínek o tramvajích a dopravě vůbec.
Zjistili jsme překvapivou skutečnost, že mnoho míst, odkud se fotily staré snímky, se nacházelo kdesi ve vzduchu nebo v nejhustším křoví. Dnes jsou ta místa těmi nejtrnitějšími a nejšpinavějšími ze všech.
Nenahraditelnost Lukáše Kořána se ukázala hned v několika směrech. Za prvé je expert přes počítače, takže kdykoli si někdo - včetně paní učitelky - nevěděl rady ohledně těch zrádných „compů“, byl to on, kdo nás vytáhl z bryndy. Za druhé se chopil našeho nápadu, že by se měla zmapovat také budoucnost míst, když už sledujeme jejich historii. Vznikly tak originální obrazy „budoucnost“, které je možné vidět na webu praha.krajinazaskolou.cz.
Druhý den poté, co jsme uveřejnili v místních novinách Osmička prosbu o zapůjčení starých fotografií zastihla paní učitelka před školou starou paní, která v ruce držela brožurku o Libni. Přestože paní chodila očividně s obtížemi, došla až k naší škole. Moc nás to dojalo, zejména ve světle poznání, že byla jediná, kdo nám něco přinesl. Až později jsme si plně uvědomili význam této události - brožurka byla neocenitelná při tvorbě popisků. Protože paní nám brožurku věnovala a neřekla své jméno, touto cestou jí chceme moc poděkovat.
Lucka Dovhunová zapojila svého tatínka - skvělého fotografa a znalce Libně. Jako první přinesla hromadu kvalitních nových fotografií a také jí jako první vyšla fotodvojice v Pražském deníku.
Úžasná věc byla, že za fotku, otištěnou v Pražském deníku, dostal autor stokorunu!
Obětavým externistou našeho projektu byl vedoucí archivu MČ Praha, pan Kovářík. Nejdřív přišel na besedu s obrovským atlasem historických map a s pomocníkem, o půl roku později s námi absolvoval procházku po Libni, při níž jsme my i on málem zmrzli. Bylo to skvělé!
Nejen my, ale i paní učitelka se něco naučila. Matěj Kroupa ji naučil, jak pracovat s jejím vlastním fotoaparátem - prozradil jí jednu funkci, o níž zatím neměla ani tušení.
V soutěži o nejlepší popisek k dvojici „Ulice Na Hrázi“ vyhrál Petr Košta. Tvrdil, že to místo mu připadá jako nejhorší v Praze. Vůbec má dobrý postřeh, co se týče osobních výpovědí míst.
Paní ředitelka o nás prohlásila, že jsme „všichni strašně moc šikovní!“
Bylo by toho ještě mnoho, ale už jsou to drobnosti, jež mají pro každého jiný význam. Celkově musíme říci, že projekt nebyl procházka růžovou zahradou a dnes už bychom na spoustu věcí šli jinak - například neměli takový nepořádek ve fotografiích a jejich upravených verzích nebo si nenechávali tvorbu popisků na poslední chvíli. Ale snad nám to poslouží někdy jindy v životě.
A co nám tedy zůstalo? Možná to nejlépe řekne popis projektu Naše Libeň, jak jsme napsali na webové stránky:
Libeň je místo, jenž má pro nás zvláštní význam. Nejen proto, že tu stojí naše škola, ale také proto, že tu bydlíme, nakupujeme, chodíme na procházky, zkrátka náš celý život je ní spjat. Díky projektu jsme mnohdy pronikli i pod její kůži a víme, kolik bolesti i lásky je zapsáno v jejích ulicích, zdech domů i parcích, jak bohatá je její historie, pestrá současnost a slibná budoucnost."
Žáci ZŠ Bohumila Hrabala
Přesvědčte se sami o naší práci. Stačí si otevřít internetové stránky http://praha-krajinazaskolou.cz a prohlédnout si naše projekty s názvy Naše Libeň a Staré město.
Naše úspěchy v projektu:
Kromě hezkých fotodvojic na webu už o našem projektu psalo v několika periodikách (Učitelské noviny, Moderní vyučování, Věstník klubu za starou Prahu, Osmička, Dnes, ).
V posledně zmíněném periodiku vyšly doposud 4 fotodvojice v rubrice Čtenář - reportér, jejichž autory byli Lucie Dovhunová, Lukáš Kořán a Matěj Kroupa.
Naše fotodvojice byly součástí výstavy při Festivalu životního prostředí v červnu 2007 v prostorách MČ Praha 2 (Náměstí Míru). Autory těchto fotografií byl Matěj Kroupa.
Dne 22. 4. 2008 jsem se konečně dočkali výsledků našeho snažení - konala se vernisáž celopražské výstavy fotodvojic v prostorách Novoměstské radnice a křest knihy, v níž jsou všechny dvojice fotografií i s popisky a našimi komentáři
Výstava v Novoměstské radnici na Karlově náměstí potrvá do 25. května. Poté se pokusíme ji přesunout do prostor "Bílého domu" v ulici U Meteoru v Libni. Bylo by přece úžasné, aby nejen my, školáci, ale také všichni lidé z Libně mohli porovnat, jak zub času změnil místa, kde žijí!
Naši nejpilnější krajináři:
Lukáš Kořán, Vašek Kříž, Lucka Dovhunová, Matěj Kroupa, Petr Košta, Martin Štěpánek
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Projekt koordinuje Sdružení TEREZA, partnery projektu jsou Ekocentrum Podhoubí a o. s. Antikomplex.
